Nesvěřujte všechna vejce jednomu košíku!

Lidová moudrost našich předků nabízí člověku modernímu často nečekaně aktuální rady. Přinejmenším v případě investování to rozhodně platí. Také přísloví „Dvakrát měř, jednou řež“ bychom v této branži měli mít dnes a denně na paměti. Pokud totiž člověk moderní není současně také fanatickým příznivcem hazardních her, který ve finančním světě hledá svou dávku adrenalinu, měl by v zacházení se svým majetkem vždy dbát opatrnosti a především znát jedno klíčové slovíčko: diverzifikace.

Tento závažně znějící cizí výraz znamená jednu velmi prostou věc: rozložení rizika. Největší a možná i nejčastější chybou finančního světa neznalých lidí (mezi které lze bohužel často řadit i profesionálně vystupující finanční poradce) je naprosté nerespektování tohoto základního pravidla. Zatímco běžný občan, majíc potřebu investovat, se v roli neznalého, nezkušeného a nezdravě důvěřivého klienta obrátí na domněle profesionálního rádce v oboru financí, může na druhé straně jednacího stolu narazit na prostou ziskuchtivost.

Budeme-li se držet příměru o košíku vajec, představme si jedno takové vejce jako vaše přání či potřebu pořidit si nové bydlení. Dříve či později se pravděpodobně dostanete do rukou realitního makléře. Jeho jediným zájmem je prodat vám co nejvýhodněji (v lepším případě pro obě strany) určitou nemovitost. Nikdy vám ale tento odborník na bydlení neporadí, abyste si nový dům či byt zakoupili jen za část svých prostředků a abyste zbývající sumu investovali třeba do zahraničních cenných papírů. Na rozložení rizika a ochraně vašich peněz před prudkými zvraty a nečekanými životními situacemi má prachmalý osobní zájem. Jeho chování je vlastně přirozené, jeho osobním zájmem je přeci prodat co nejvíce nemovitostí. Klesají-li ceny nemovitostí na minima, uslyšíte proto odevšad povzbudivé „Kupujte nemovitosti! Dnes jsou levné jako nikdy!“; stoupají-li, pak se můžete těšit na horečnatá zvolání typu: „Výborná investice! Jen za poslední půl rok hodnota Vašeho bytu stoupla o spoustu tisíc korun!“.

Ano, obojí může být pravdou, nebo také nemusí. Esencí moderního života je totiž neustálá změna. Pokud tedy všechna svá vejce vložíte jen do košíku s nápisem „Trh s nemovitostmi“, vystavíte sebe a svůj majetek zbytečně velkému riziku. Vývoj cen dokáže překvapit ze dne na den, a jednoho rána se v novinách dočtete o prasknutí nabubřelého trhu s nemovitostmi. Hodnota jednorázové a neprozřetelné investice tak může rázem klesnout i na polovinu. A běda nešťastníkovi, jež by své peníze potřeboval najednou zpět – prodej nemovitosti na propadajícím se trhu může být záležitostí i více než půl roku práce a ještě s nejistým výsledkem.

Mnohé z těchto zákonitostí platí i pro další „vejce“ z klientova portfolia: investice a hotovost. Takové akcie, ať už zvolíte jakékoliv jejich rozložení mezi státy a odvětvími ekonomiky, nesou vždy velký potenciál riskantnosti a vytváření bubliny na akciovém trhu často přehlédnou i ti nejváženější a nejprotřelejší profesionálové. A trh dluhopisů? Tady jsou změny v poslední době ještě skokovější: některé dnes de facto připomínají vysoce rizikové akcie (v případě Španělska, Itálie a Řecka), zatímco výnos jiných dluhopisů připomíná spíše držení peněz v hotovosti (v případě Německa či USA). Svět se prostě nezadržitelně mění, nikdo příliš netuší, jaká bude zítra hodnota zlata a co se bude dít s cenou ropy. V těchto polních podmínkách už ani držení peněz v hotovosti neznamená jistotu, ale jen a pouze předem prohraný boj s inflací. Chytrému investorovi nezbývá než zvolit tu správnou taktiku.

Výhody a nevýhody jednotlivých výše uvedených forem uložení (a v lepším případě i rozhojnění) majetku se – naštěstí – značně liší. Již zřejmě tušíte, že přes všechna moudra a ujišťování úzce specializovaných poradců, makléřů a obchodníků o té „nejlepší možné investici“ (rozumněj: jimi zprostředkovaný produkt) je vždy lepší mít svůj majetek rozložený do několika různorodých aktiv. A v dnešní prudce rozhoupané době to platí dvojnásob. Druhy a rozmanitost investic se budou vždy odvíjet od možností vašeho konta, ale nejzákladnějšími principy jednání každého rozumného správce majetku by vždy měly být opatrnost, obezřetnost a důsledná snaha mít svá vejce v několika různých, stabilních košících, které mají potenciál nejen se nepřevrhnout, ale také přilákat do sebe ještě řadu dalších vajíček.

Tato taktika všech bohatých majetkem i zkušenostmi má jednu zcela nespornou výhodu: kdo se jí řídí, dokáže zachovat většinu ze svého majetku i v dobách méně příznivých. A za sebe ještě dodám malý postřeh: Diverzifikace majetku znamenala, znamená a jistě dlouho znamenat také bude stabilní a kontinuální nárůst bohatství každého z jejích příznivců, kterým navíc dopřává nesporné pozitivum v podobě klidného spánku.

Finanční poradenství bez poradenství

Dobrý den, já jsem Váš finanční prodejce! Tak takhle se asi představí jen málo kdo. Přitom by to velmi často nejlépe vystihlo podstatu věci. Naše země je zaplavena tisíci finanční poradců, kteří se v podstatě zabývají pouze provizním zprostředkováním. Tito prodejci jsou často nabíraní takzvaně „lopatou“, bez sebemenšího zřetele vůči jejich kompetencím či schopnostem. A co hůř, dostává se jím následně do rukou finanční bezpečnost našich rodin.

Bohužel, na českém trhu dnes praktický chybí nenákladové finanční produkty. To znamená, že s každým pořízeným produktem klient platí provizi za zprostředkovaní a to buď přímo finanční instituci, a nebo svému finančnímu poradci. Poradenství tedy není zadarmo, ale za provizi, kterou ovšem člověk neplatí přímo. Na tom není nic principiálně špatného, dokud poradce dbá zájmu klienta a ne výše jednotlivých provizi, které by mohl eventuelně dostát. Právě tomuto nešvaru často podléhají lidé, jejichž odměňování spočívá v jednorázové výplatě provize a nábor se školením v několika denním vyprávění o neskutečných částkách, kterých jako novopečení finanční poradci dosáhnou.

Po dlouhých létech takových zkušenosti je český trh přípraven k principiálním změnám. Je na čase si uvědomit, že v centru zájmu by měly být dlouhodobé cíle klienta. K tomu je nutné správně nastavit podmínky zaměstnání a odměňovací systém poradce. Provize by měly být vypláceny postupně v průběhu několika let, tak, aby poradce měl motivaci dlouhodobě spravovat klientovo portfolio. Součastně to může také částečně zabránit zbytečnému rušení stávajících smluv, ke kterému často dochází pouze v zájmu poradce samotného. Ten totiž klientovi obratem uzavře smlouvu novou a nechá si celou provizi znovu vyplatit.

Podobné jevy jsou špatné ve své samotné podstatě. Finance jsou dlouhodobou a velmi choulostivou záležitosti, stejně jako budování důvěry mezi poradcem a klientem. K tomu je zapotřebí čas, kvalifikovaný odborník a správně nastavený systém. Systém nabízející lidem odbornou pomoc ve všech oblastech jejích financi, včetně realit, daní a investic. Systém stojící na dlouhodobé práci a férovém odměňovacím systému, zahrnujícím i možnost placeného poradenství. Ačkoliv jsou tyto myšlenky pro zdejší trh spíše nové, právě jim patří budoucnost. Místní spotřebitele se nenechají do nekonečna klamat a sami si vyžádají po svých budoucích poradcích odbornost i kvalitu. Takové jsou zákonitosti otevřeného trhu a takové nás čeká finanční poradenství v budoucnosti. Co se přítomnosti týče, nezbývá mi než doporučit, aby jste dbali na dlouhodobou udržitelnost svých financi, udržovali si propracované a vhodně se navzájem doplňující portfolio produktů a rozlišovali mezi radami ve váš prospěch a snahou vám něco prodat. 

(Ne)závislé poradenství

V posledních letech je obchod s finančními produkty v České republice na vzestupu, snad ještě rychleji však roste počet obchodníků, kteří se sice nazývají různě, jedno však mají společné: ve většině případů jsou ve skutečnosti pouhými zprostředkovateli. Navíc ne každý poradce, který používá přívlastek „nezávislý“, ve skutečnosti nezávislý také je. V ideálním případě by měl být poradce nezávislý nejen na konkrétní bance či spořitelně, ale také na příjmu z vás (tzn. nemusí vám okamžitě něco prodat).

Bankovní poradci? Raději ne.

S rozvojem a diferenciací trhu finančních produktů se objevují i nové „typy poradců“. Vznikly velké finanční skupiny, tvořené bankami, stavebními spořitelnami, penzijními fondy, investičními společnostmi a pojišťovnami a s nimi i prodej založený na tzv. cross-sellingu. Jednou máme klienta v bance, a tak je třeba jej přimět pořídit si i další produkty v rámci naší finanční skupiny. Protože se ale zaměstnanci jedné instituce v tomto směru neosvědčili – rozumí především produktům, které denně poskytují a těžko mohou fundovaně nabízet produkty dalších součástí – začaly si skupiny vyškolovat vlastní poradce.

Takový poradce však logicky nikdy nemůže být objektivní: nehledě na to, že málokdy má přehled o nabídkách na trhu, vždy prodává pouze vlastní produkty, z nichž má provize. A tak než dát na tendenční rady a informace zaměstnance konkrétní banky, to už si raději zmapujte produkty na trhu a jejich výhody a nevýhody sami.

Nezávislost počesku

Finanční poradci, pracující pod hlavičkou větší společnosti  bývají často velmi závislí, obzvláště jedná-li se o tzv. multilevelovou poradenskou společnost. Ihned po nastoupení absolvují školení, která bývají velmi důkladná a zaměřená na získání zákazníka „za každou cenu“. V rámci prodejních dovedností se zde učí doslova umění manipulace, aneb jak na klienta zapůsobit, jak ho přesvědčit, co mu říkat a co raději zamlčet. Firma, která tyto poradce zastřešuje také často „nenápadně“ doporučuje nejlepší produkty, tedy takové, z nichž plyne nejvyšší provize, a tak je nakonec poradce motivován k prodeji konkrétního projektu nejen samotnou výší provize (od níž se odvíjí i jeho odměna), ale také interními pokyny firmy, které se „nevyplatí neposlechnout“. Navíc: poradci bývají často OSVČ, bez pevného platového základu, a tedy dvojnásob motivováni k co největšímu počtu uzavřených smluv.

Kdo mi tedy poradí?

Může se tedy zdát, že neexistuje nic, co by vám opravdu zaručilo nezávislost a objektivitu poradce. Hledejte osobní doporučení. Existuje mnoho internetových diskuzí, v nichž lidé sdělují svá doporučení či varování. Ještě lepší je tip některého z vašich blízkých přátel, který má s poradcem osobní zkušenost.

Nezávislí poradci bez zázemí firmy – správná volba, pokud potřebujete nárazově poradit s daněmi, účetnictvím, finančními produkty nebo nemovitostmi. Pokud ale potřebujete komplexně zhodnotit a zoptimalizovat své portfolio a dlouhodobě pomáhat ve všech jmenovaných oblastech, je ideální nezávislá poradenská společnost, která sdružuje poradce, specializující se na jednotlivé oblasti.

Český bankovní systém – stabilní a přesto s negativním výhledem

Výhled českých bank změnila ratingová agentura Moody´s na konci loňského roku ze stabilního na negativní. Nemůžou za to ani tak české banky, neznamená to totiž, že by neopatrně hospodařily či nebyly připravené na horší časy. Naopak, ČNB opakovaně hodnotí systém jako stabilní a ziskový.

Agentura své rozhodnutí vysvětlila ekonomickým útlumem v Evropě, který může  v budoucnosti snížit ziskovost i kvalitu aktiv bank. K negativní prognóze údajně vedl i fakt, že většina českých bank má vlastníky v zemích eurozóny, které se potýkají s dluhovou krizí. Zdá se, že pro ratingové agentury se Evropská unie stává jednou velkou zemí, která bude v lepším případě stagnovat, v tom horším se propadne do chronické recese.

České banky si vedou dobře – negativní prognóze navzdory

Lídři EU se v říjnu 2011 shodli na tom, aby se do poloviny roku 2012 zvýšila kapitálová přiměřenost evropských bank na 9 procent. Kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru přitom měla v posledních letech rostoucí trend a na konci roku 2011 překračovala 13,8 %!

Podle údajů ČNB se poměr úvěrů ke vkladům v českém bankovním sektoru pohybuje kolem 80 procent, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropské unii. V mezinárodním srovnání je tak český bankovní systém nadprůměrně dobře kapitalizovaný. Pokud by však Evropskou unii zasáhla očekávaná druhá vlna recese, jistě bude mít dopad i na české banky. Nicméně podle opakovaných zátěžových testů ČNB je český bankovní systém schopen ustát bez vážnějších problémů i velmi nepříznivý ekonomický vývoj. Navíc úvěry jsou poskytnuty převážně v korunách, a nehrozí tak riziko nesplácení z důvodu měnového vývoje.

Matky zdrojem nebezpečí?

Co se týče závislosti českých bank na zahraničních matkách, ani zde to není tak jednoznačné.  ČNB si udržuje dohled nad dodržováním limitu angažovanosti banky vůči skupině, která může dosáhnout maximálně 25% regulatorního kapitálu tuzemské banky. A české banky tento limit s velkou rezervou dodržují. ČNB monitoruje i výplatu dividend, která může být další formou finančního transferu směrem od českých bank k jejich zahraničním matkám, přičemž zvažuje i nejrůznější zátěžové scénáře vývoje ekonomiky.  Ani zahraniční matky tak nemusí být tolik rizikovým faktorem, jak by se mohlo zdát.

Co víc, české banky disponují kapitálovým polštářem ve výši 143 miliard korun a ani odepsání pohledávek ve výši 24 miliard korun za zadluženými zeměmi eurozóny by banky neohrozilo.

Co z toho vyplývá? Rating evropských zemí se až na výjimky snižuje a to i u nejvyspělejších země. A doplatí na to ta, která je sice jednou z nejotevřenějších ekonomik, snadno ovlivnitelná externím vývojem, avšak její bankovní systém je v naprostém pořádku. Další důvod, proč nepřeceňovat význam ratingových agentur.