Na konci listopadu nám bylo oznámeno, že nejvýznamnější centrální banky světa zahajují masivní intervenci na podporu komerčních bank a finančnímu sektoru. Jednoduše řečeno, rozhodli se zlevnit peníze pro banky, aby jim tak zvýšili jejich zisky. Jak to, že jsou najednou tak jednotní a štědří?
Opatření takového rozsahu tady byla naposledy viděna v letech 2008 – 2009. Tedy v tom nejhorším období současné krize. Tehdy se s pomocí celého komplexu opatření podobného rázu podařilo zachránit finanční systém Spojených států i Evropy. Scénář těch událostí je zřejmě zbytečné připomínat, všichni vědí, že špatná volba cenných papírů ze strany zejména amerických bank způsobená morálním hazardem vedla k pádu jedné z nich - Lehman Brothers - a následnému zděšení celého finančního sektoru a burzovní panice.
Nespali samozřejmě ani samotní politici, kteří celou tuto situaci z velké části způsobili. Právě z té doby si pamatujeme předešlý záchvat a růst burzovních indexů podobný jako dnes, částečně uklidněných hřejivým přívalem čerstvě natištěných peněz. A sláva, teď to tady máme znova! Jen naopak.
Ne, nemyslím tím, že teď zachráněné komerční banky štědře pomáhají nám, pouze se nám teď do určité míry vyměnily role Evropy a Ameriky. Teď tady máme evropské banky plné státních obligací různých ne příliš zodpovědných jihoevropských zemí. Tyto banky mají přirozeně namále a jak to tak ve světové ekonomice chodí, jejich pád by za sebou vlekl do propasti i banky ze zbylého světa, s těmi americkými v čele.
Proto jsme znovu svědky intenzivní celosvětové podpory finančního sektoru, ovšem prozatím v o poznání menším měřítku než před dvěma lety. Rozsah pomoci odpovídá rozsahu problémů a ty jsou s předchozí finanční krizí nesrovnatelné. Je tomu tak proto, že zatím nikdo nenechal padnout žádné Lehman Brothers. Kdyby nám totiž nějaká taková francouzská banka padla, to bychom se už opravdu nedoplatili.
Ovšem i dnes se jedná o velmi tučné částky. Současná akutní pomoc, tak jasně reprezentovaná nedávným koordinovaným zásahem centrálních bankéřů pak ukazuje, že si světové elity její vážnost uvědomují a docela se poučili. Co se nás týče, máme zatím relativně klid. České banky s nekvalitními cennými papíry moc nehřešily a co se vlivu evropské situace na nás týče, tak tady taky prozatím nejsou důvody k panice.
Otázky, zda se evropská ekonomika ze současné krize vůbec někdy dostane, bych přirovnal k otázkám typu, zda po letošní zimě znovu přijde jaro. K čemu bych přirovnával lidi, kteří tvrdí že „jaro nepřijde“, radši ponechme stranou.
Podstatné je, že je ekonomická situace z našeho pohledu dokonce poměrně příznivá. Nezapomínejte, že nepopiratelnou součástí současného dění je, kromě skutečných problémů, také panika světových investorů. Proto žijeme v určitém smyslu v lákavém a nevídaném období slev a příležitostí. Až zase přijde „lepší doba“, dnešní možnosti již budou dávno pryč, a ti, kdo je včas využili, se budou na ty ostatní vesele usmívat.
